Infekční onemocnění vyvolávající zánět v játrech může být způsobeno různými patogeny, ale občas i autoimunitní reakcí. Nejčastější příčinou je nákaza virového původu. V tomto smyslu se musí vyzdvihnout veškeré typy viru hepatitidy. Dále se může jednat o cytomegaloviry či virus Ebstein-Barrové, které primárně způsobují mononukleózu, avšak zvláště u dospělých jedinců se mohou rozšířit až k játrům a způsobit jejich zánět. Velice rychlí a destruktivní vliv na játra má i virus ebola. Bakteriální záněty nejsou příliš časté, pokud k nim dojde, jedná se zejména o Bartonella henselae, leptospiru či Coxiella burnetii. Buňky jater mohou být zasaženy i parazity. Tento způsob jejich poškozování je v některých Afrických a Asijských zemích poměrně rozšířen, u nás se však nevyskytuje. Mluvíme-li o parazitárním napadení, je nejčastější příčinou zánětu Plasmodie (původce malárie) a různé druhy motolice.
Pojem hepatitida zná lékařská terminologie již od pátého století, kdy byli i definovány její příznaky. Vir hepatitidy vyvolává u člověka zánět jater, což se nejprve projeví na jejich schopnosti filtrovat toxické látky. To vyvolá celkové symptomy schvácenosti, zvýšené teploty, nechutenství, bolesti kloubů a svalů. Dostavit se mohou i zažívací potíže. Po necelém týdnu se poté dostavuje nejtypičtější znak onemocnění, žloutenka. Ta je zapříčiněna neschopností jater v dostatečné míře vychytávat a konjugovat bilirubin. K rozdělování viru na různé typy došlo až v druhé polovině dvacátého století. V současnosti je oficiálně uznáváno pět infekčních hepatitid, přičemž lze předpokládat, že se nejedná o konečné číslo. Jednotlivé typy se liší formou přenosu a výší rizika chronických potíží.
Hepatitida A je velice odolným virusem, k jehož přenosu dochází kontaktem s infikovaným předmětem. Z našich rukou se následně dostává až k ústům a pak již napadá játra. Tomuto typu se velice často také říká nemoc špinavých rukou. Vyvolané onemocnění je akutního rázu a za žádných okolností při dodržování léčebného režimu nezpůsobuje trvalé potíže. Vzhledem k tomu, že se jedná o vysoce infekční onemocnění, je nutná hospitalizace. Základem léčby je snížení zatížení jater vyloučením příliš tučných pokrmů a zvýšením přijmu bílkovin, jedná se o tzv. jaterní dietu. Hepatitidou B se můžeme nakazit přenosem tělních tekutin. Nejčastější formou je nechráněný pohlavní styk či poranění o infikovanou jehlu. Přibližně u 10% nakažených má tendenci přestoupit do chronické fáze a tím dlouhodobě poškozovat játra, což sebou nese zvýšené riziko karcinomu a cirhózy. Nejzákeřnějším typem je hepatitida C, která se přenáší krví. Její nebezpečnost tkví v jejím skrytém průběhu, povětšinou se dostavují jen nespecifické příznaky únavy a zažívacích obtíží. Žloutenka se zpravidla nedostavuje vůbec. Její chronický průběh však způsobuje zjizvování tkání jater. Hepatitida C je nejčastější příčinou transplantace jater.